Marek Hrabě programátor, webdesignér a hudebník píše…

Tak se nám jednou zase něco rozjelo na twitteru - tentokráte historie toho, jaké telefony jsme používali. U mě to bude jednoduché:

Siemens A55

Můj první mobil. Láska na první pohled. Dostal jsem ho k 10. narozeninám v roce 2003 a byl to opravdu skvělý kousek. Uměl volat, psát, surfovat přes WAP (pamatujete vůbec připojení pomocí vytočením telefonního čísla?) a mohl jsem na něm hrát tuším 4 předinstalované hry.

Strašně často jsem u něj střídal vyměnitelné kryty. Ne že bych nějak dbal na design (původní kryt byl stejně nejlepší), ale vždy se mi s ním něco stalo. Nejčastěji asi praskal plast nad displejem - to se stačilo jen někde opřít nohou přes kapsu, ve které jsem ho nosil. Po dvou letech přišel šampión...

SonyEricsson W200i

Tentokráte jsem se svezl s velkou vlnou používání SonyEricssonů a pořídil jsem si tento. Jde o model primárně určený hlavně na hudbu. Měl jsem v něm 4GB paměťovou kartu plnou empétrojek. Kvůli tomu se mimochodem telefon zapínal třeba i 5 minut, protože si načítal ID3 ve všech skladbách :)

Podporoval GPRS a objevil jsem díky němu Operu Mini. Věcičku, díky které jsem přežil poslední rok základky :D

Samsung STAR

Lowendový dotykáč od Samsungu jsem si pořídil na začátku roku 2010. Opravdu velmi jednoduchý přístroj, který toho moc neuměl. V řeči zkratek to bylo: EDGE, Java, MP3. Jo a měl 3.2Mpx foťák. S ním jsem prosurfoval půlku prváku na střední :D

Často mi vadilo, že nemá wifi, ale telefony, které ji obsahoval byly dražší o minimálně 3 tisíce a to mi za to nestálo. Zajímavé je, že jsem si ho koupil ze dne na den v Alze. Úplně bez plánování. Prostě jsem si jeden den řekl, že chci telefon.

A dál?

Už máme rok 2011 a já mohu prohlásit, že v dohledné době už asi žádný telefon kupovat nebudu. Od nového roku jsem totiž přestal mobil používat a nosím s sebou jen iPod Touch. Je to dost zajímavé a opravdu hodně lidí se na to ptá, takže o tom určitě napíšu článek.

Pokud vás zajímají nějací další geekové, kteří se do této řetězovky zapojili, kouknětě třeba k Jirkovi na blog. Já jsem moc línej to hledat a sepisovat :) Mobilní historie Jiřího Procházky.

Už to bude pár měsíců, co vyšel první Humble Indie Bundle. Zaplaťte kolik chcete, přispějte na charitu a podpořte super indie hry – tak by se to dalo krátce charakterizovat. Navíc jsou hry za vámi určenou cenu bez DRM (nainstalujete si je na kolik počítačů jen chcete) a jsou pro všechny platformy. Koupil jsem si ho a dodnes těch pár dolarů nelituji, stejně jako u druhého (první i druhý mají mimochodem dobře zpracovaná promo videa)

Malá odbočka – o tom prvním bundlu jsem se dozvěděl díky pořadu o hrách „Indian“ – teď hledají moderátora, tak pokud o někom víte nebo jste to právě vy, ozvěte se jim! 

Ale zpět k tématu. Ten druhý bundle vyšel před pár dny a obsahuje tyto hry:

• Braid
• Cortex Command
• Machinarium
• Osmos
• Revenge of the Titans

K prvním dvoum jsem se zatím nedostal přes ty tři další. Jsou to opravdu skvělé kousky. Pár slov k nim:

Osmos

Osmos je ze začátku jednoduchá hříčka, kdy vaše něco absorbuje menší něca a tím, jak se zvětšuje, může absorbovat další a další, až se stane největším něcem. Popravdě nevím, co to „něco“ je – občas to vypadá jako buňka, která bojuje proti ostatním formám života, aby sama přežila, ale potom zase obíhá kolem nějaké planety. Ale ono je to vlastně jedno – zabaví to.

V průběhu hry se náročnost dost zvětšuje a to až do takové míry, kdy jste v jednom levelu klidně i několik hodin (tedy alespoň já) a k mému údivu nepropadám žádné frustraci, ale naopak se perfektně bavím hledáním řešení. To už se mi dlouho u žádné hry nestalo.

Machinarium

V prvním bundlu byla hra Samorost 2. Nyní je od stejných (českých!) autorů přibaleno Machinarium. Co říct – je to zábava. Tuny ručně kreslené grafiky, animací a vskutku geniální soundtrack, který tomu dodává ty správné grády. Btw: autor grafiky nás ve škole učí grafiku 

Revenge of the Titans

Tato hra vyšla exkluzivně pro Humble Indie Bundle #2 a patří k těm hodně povedeným indie kouskům. Jde o velmi (ale opravdu velmi) jednoduchý simulátor jakéhosi nájezdu divných tvorečku na naši planetu. Stavíte protiobranu, palebné stanice, těžíte krystaly. Dost typický koncept, ale opravdu dobře zpracovaný.

Závěr

Co říct na konec? Kupte si to! Jde o hodiny parádního hraní za cenu, kterou si sami určíte. Doporučuji i pro takové extrémně casual hráče, jako jsem já Koukněte na oficiální web.

V sobotu, 27. 11., jsem zešíel. Doslova. Vyrazil jsem na opening nového Apple Premium Resellera „iSETOS“ v obchodním centru Chodov. To, co jsem tam zažil jsem opravdu nečekal.

Vstával jsem ve čtyři a dorazil jsem na Chodov asi kolem čtvrt na sedm ráno ještě se dvěma kamarády. V tu chvíli tam podle přibližného počítání bylo už asi 40 lidí. Docela jsme se radovali, protože bychom podle toho měli úplně v klidu dostat to, pro co jsme dorazili – iPod touch (jen ve zkratce: je to vlastně iPhone 4 bez SIMkarty). Na akci jsem se vlastně moc těšil, protože bych rád měl nějaký device od Applu (s A4 a retinou) na hraní a testování aplikací, ale za plnou cenu si ho zkrátka nemohu dovolit – tohle vypadalo jako super řešení.

Ale nedopadlo to tak… A za většinu toho nemůže ani tak iSETOS, jako OC Chodov. Bylo domluveno, že v 7:00 otevírá jediný vchod – tam jsme také všichni v docela spořádané samoorganizované frontě čekali (a někdo prý dokonce i od půlnoci!) Nakonec vchod otevřel kolem 6:45 a to byl asi můj nejhorší zážitek v životě. Najednou, když se otevřel vchod o kousek dál, než jsme čekali se z fronty stal úplně šílený smyslů zbavený dav, který se začal hrnout do 2 metry širokého vchodu (v tu chvíli tam bylo už přes sto lidí). Pokud by tam někdo spadnul na zem, asi by to nepřežil ve zdraví – až takové to bylo. Na šílené video, které natáčel Lukáš Kořínek, správce profilů iSETOSu na sociálních sítích, se určitě koukněte:

V centru se strhnul závod o to, vyběhnout dvoje schody, jedny eskalátory a pár metrů rovinky. Dorazili jsme před prodejnu a nestačili se divit. Vesele a v klidu už si tam čekalo zhruba 30–40 lidí, kteří, jak jsme později zjistili, šli dovnitř buď vchodem z parkoviště nebo prý dokonce i nějakým nouzovým východem, které byly otevřené hodně dlouho před tím, než otevíral ten náš „první“. Jen, co jsme se vydýchali po tom sprintu se začaly rozdávat kartičky s pořadovým číslem. Ten, co je rozdával mě přeskočil a všimnul si toho ve chvíli, kdy je rozdal dalším pěti lidem za mnou. To také byl rozhodující moment v tom, jestli se stanu vlastníkem iPodu. Nestal jsem se. To jsem ale v tu chvíli vědět nemohl, protože se fronta počítala společně pro akci na MacBooky Pro i iPody a navíc to někdo mohl vzdát, což také nakonec dost lidí udělalo. Proto jsem čekal, protože šance byla stále vysoká.

V tu chíli se najednou naprosto uvolnila atmosféra a od té chvíle to byla naprostá pohodička. Prohodili jsme pár slov s hosteskami, které ani trochu netušili, proč ti lidé tak šílí a šli jsme si najít nějaké místo na čekání. Našli jsme si úplně perfektní, které jsme si drželi po celý den. Pár metrů od prodejny s pohodlnými křesly a rozumnou vzdáleností do fastfoodů . Sedli jsme si tam ještě se třemi dalšími, které jsme potkali už ve frontě ráno a i díky tomu celý den krásně utekl povídáním a děláním blbostí. Navíc jsme dostali v průběhu dne knížku iWoz (český překlad), jablko (to ovoce, přece ) a poukázku na kafe z Coffee Heaven zadara – skvělý, díky! 

Ve dvě to vypuklo – sekuriťáci, kteří se alespoň na jeden den cítili důležitě a byl to pro ně pravděpodobně vrchol kariéry, nás začali dirigovat do fronty, která čekala na vpuštění do prodejny. Chodily tam skupinky cca po desíti. Byl jsem tím pádem (s číelem 80) v osmé.

Prodejna byla krásná! Není divu – vyhráli si na ní samotní designéři z Applu a je to opravdu znát. Stoupnul jsem si ale rovnou do fronty na kasu, kde přede mnou čekalo asi 5 lidí a podle počítadla zbývaly 3 iPody. Byl jsem nakonec druhý, který si mohl koupit už jen iPod se slevou 13% (místo padesáti), na který jsem ale bohužel neměl peníze. Tak jsem odjel zklamaný domů. Co se dá dělat…

Update: další dvě soboty budou v iSETOSu opět nějaké akce a prý už ne tak mastivní… 

Už je to dlouho, co jsem naposledy něco napsal a Google analytics mi to jen potvrzují. Poslední dobou se toho totiž na mě dost sesypalo:

• Začal jsem pracovat jako sekundární programátor Školního sešitu
• Učil jsem se Nette a napsal na něm dost aplikací
• a hlavně jsem začal pořádat pravidelné geekovské setkání „Každá středa“, o kterém chci také dnes psát.

Co to je si můžete přečíst na webu akce. Spíše chci psát o tom, jak to tam chodí.

Zatím se tam střídá víceméně jen několik lidí (většinou ze SSŠVT), ale cílem je to rozšířit i na nové a neznámé tváře. Budu rád, když dorazíte i vy a seznámíme se! Je to skoro vždy ve středu v 15:00 v kavárně Friends Coffee House. Info o aktuálním termínu najdete na http://streda.marekhrabe.eu/ (co myslíte, mám koupit doménu?), zároveň tam můžete (tedy musíte – kvůli rezervaci) potvrdit svoji účast.

To je asi ta technicky nejzajímavější věc – pro plánování srazů jsme si vybrali Srazy.info a web Středy běží kompletně na jejich API. A co je paráda – za Srazy totiž stojí člověk. Není to jako u Facebooku. Tam nenapíšete Markovi Zackerbergovi, že vám chybí funkce v API. U Srazů to ale takhle funguje: Jiří Zralý se o ně hezky stará a je vstřícný k novým věcem. To vysvětluji jen kvůli těm, co se mě ptají, proč nemáme jen Facebook event. Proto.

A k tématům. Do budoucna se chystáme třeba:

• Facebook API – jednoduché propojení webu s touto sociální sítí (a vlastně by mohlo být i něco o twitteru)
• Máme nápad na jednu geolokační službu/hru a chceme to s vámi probrat
• Popovídat si o novinkách v html5
• Ukázat si nové sexy věci z css3 (třeba animace)

To je jen pár věcí, co mě tak spatra napadají. A čem byste si na Středě chtěli popovídat vy? Máte komentáře, nebo mi napište jinam.